A jsme v Basilicata. Region severně od Kalábrie a povrch je dosti členitý. Vnitrozemí je hornaté a pobřeží převážně skalnaté, ale i písečné či kamenité. Prostě od všeho kousek.
Je to turisticky méně navštěvovaná oblast, protože není tak známá jako třeba Toskánsko nebo i sousední Kalábrie. Ale o to zajímavější…a krásnější!
A Maratea patří k nejhezčím městečkům na pobřeží.
Příjezd je po dálnici Neapol – Reggio C. , sjíždí se z dálnice na Lagonegro a za půl hodinky jste u moře. Cestou míjíme starobylé městečko Rivello na skále, o kterém ještě určitě bude zmínka.
Příjezd k Maratee je úchvatný, z dálky vidíme na kopci 21m vysokou osvětlenou socha Ježíše Krtista, která je 3. největší na světě.
Určitě se k ní dá dojít pěšky a může to být pěkný výlet, ale my jsme s malým dítkem vyjeli autem klikaticí nahoru a odtud se naskytl nádherný pohled na pobřeží. Samotná Maratea se rozkládá částí u moře a starobylá část města je na kopci.
Také stojí za to se projít spletí uliček kolem náměstí ve staré části, ale rozhodně mít na paměti alespoň přibližnou cestu zpět, protože je to neskutečný labirint domků a přilepených domečků a uliček, sotva pro jednoho…
Jen škoda, že většina domků je opuštěných a na každém třetím je cedule na prodej, mladí Italové se stěhují do větších měst a pohodlnějších domů. Starý způsob života už tady moc neláká…
My jsme ubytovaní v apartmánu s výhledem na moře, 5 minut to mám k baru na ranní kávičku, vedle kupuju „salsicciu“, naproti „frutti di mare“, „pesce“ a za rohem je supermarket, pár obchůdků s oblečením, nezbytné trattorie, pizzerie…prostě vše co člověk potřebuje je v dosahu.
A k moři asi 400 m. Procházkou se pohodlně dojde k přístavu (asi 2 km), kde si můžeme najmout loď a plavit se po okolí. V přístavu je spoust kavárniček kolem centrálního náměstí a večer se otvírají restaurace s dary moře.
Takže určitě do některé zajdem!
